V sobotu 19.5.2007 se konal v pořadí již čtvrtý závod “O pohár Velkého Javorníku”, Pořádaný Jiřím Kociánem za Klub závěsného létání Kopřivnice. Závodilo se jako obvykle ve třech disciplínách: 1. Běh do vrchu (Javorník) 2. Cílový let (Javorník - Kacabaja) 3. Jízda na kole (Kacabaja - Veřovice) Na prvních místech se umístili:
1. Jan Matějovský - Relief R2
2. Vladimír Štěrba - Moyes Litespeed
3. MUDr. Zdeněk Gloger - Aeros Combat
4. Martin Pindur - UP-GZ
Děkujeme vítězi závodu, že nám exkluzivně poskytl následující komentář:
Rogalistický triatlon “O pohár Velkého Javorníku”
Letos jsem na start III. ročníku triatlonu pospíchal o poznání více, než před 4 lety, kdy se konal nultý ročník. Tehdy jsem přijel pozdě na start a poté co jsem vítězně absolvoval celou trať, dřív než stačil druhý odstartovat, byl jsem diskvalifikován pro neúčast na brífinku.
Letošní pěkné počasí nechci promarnit. Přijíždím pro jistotu o hodinu dřív. Postavíme křídla, pak zaregistrovat, převléct do běžeckého a už plni očekávání stojíme na startovní čáře. V autě jsem Vlastovi doporučoval přímou cestu na vrchol, takže bere GPS, které optimisticky ukazuje asi 2km a nějakých 500m výškových na start.
13:00 start, vyrážím ostrým tempem, nechávám všechny za sebou, abych vzápětí zjistil, že se peloton vydal jinou cestou. Tak zpět za ostatními. Mají tak 100 m náskok. A ten neustále narůstá. Tma před očima. Do mozku frčí záplava alarmů snad ze všech údů. Do takového kopce se asi fakt běžet nedá. Smiřuji se s tím, že se první do vzduchu nedostanu. Srovnávám tempo s Toníkem a Jurou tak, abychom na start dorazili ještě letu schopní. Na vrcholu zjišťuji, že ztráta není tak kritická. Ještě nikdo neodstartoval do vzduchu. Do mysli se mi začala vkrádat soutěživá nálada. Vláďa s Doktorem se už přesouvají k rampě. Kolo asi nebude moje nejsilnější stránka, musím maximum získat ve vzduchu. Padáky se sotva drží nad startem, některé vyhnívají. Rychle se oblékám a stavím na start. Jdu ze země, protože cesta na rampu by mi zabrala příliš času. V tak slabých podmínkách je to trochu risk, abych nezavětvil. Vlevo se začala zvedat skupinka padáků. Raději však čekám, až to trochu foukne, abych vůbec odstartoval. 14:17 hop a už letím. Vítr zesílil jen díky vyplachováku po stoupáku takže docela hniju. Ještě jsem zapomněl zapnout akustiku na váriu … rychle zapínám. Jo, už to sem tam pípe, ale jen sem tam nějaká ta nulka. 200 m pod start zkusím západní stranu a začínám se psychicky připravovat na druhý vývoz. Ivča správně hodnotí situaci a vyráží na louku pablbů. Pip. Pipíp. Pipipípípíp, západní strana zabírá. Pomáhám si do výšky startu a skáču na Dlouhou. Udělám na ní pár zatáček, ale moc mě nezvedá, tak pokračuji v úrovni kopce dál. V zářezech si vždycky pomůžu o nějakých 50m, jinak držím výšku kopce, až na Huštýně přiberu nějakých 100m a vidím, že Kacabaja je na dokluz. Tak hurá pro kolo. Jak se blížím, stále víc zrychluji, až letím úplně na doraz. A jsem tu. Vytrácím rychlost, jednou 360tkou nasazuji na přistání, ale jsem moc vysoko. Zkouším se zkrátit pendlem, ale najednou se prosedám a ztrácím rychlost. Potřebuji se vyhnout ještě té Avii a divákům. Dosednutí vychází v náklonu do protikopce a bez rychlosti. 14:49 rána jako z děla. Chvíli to rozdýchávám a už je tu Iveta s kolem. Na hřebeni vidím blížící se rogalo. Rychle sedám na kolo a mažu. Adrenalin z přistání mi dodává sílu, takže držím slušnou rychlost. V Mořkově předjíždím traktor. Před Veřovicemi je adrenalin spotřebován a začínám vadnout. Traktorista mi solidárně ubírá plyn. Snažím se ho nezpomalovat a šlapu, co to dá, ale u značky Veřovice už nožičky nešlapou. Zastavuji, pouštím ho. Chvíli se ještě za ním zkouším popotáhnout ve větrném pytli, ale je to marné. Po malém občerstvení u restaurace Dolní Dvůr stále nemám soupeře v dohledu. Znovu se opírám do pedálů. Říkám si, že když mě dojedou, budou unavení. Musím na to být připraven a zvolňuji tempo. Už je to tady, slyším za sebou svist galusek a pravidelné skřípání zubů. Bojím se ohlédnout a zrychluji, až mám žaludek v krku. Je to marné zvuk se blíží, už je vedle mě a předjíždí mě místní mladý nadějný cyklista. Uf. Kousek se za ním vezu, ale už musím odbočit k přistávačce pod Javorníkem, kde je cíl. Je to ještě kousek do kopečka. Mám toho dost. Nervózně se ohlížím, jestli mě někdo nepřeválcuje v posledních metrech. Jupíí!!! Hodinky ukazují 15:22 a jsem první v cíli. Moje milovaná ženuška pro mě přijíždí, pěkně si mě celého šťastného posbírá a odváží na generálku před dalším závodem. Děkuji Vlasťovi a organizátorům za sbalení duralové drtě do futrálu od rogala. Z čekárny chirurgické ambulance se omlouvám za neúčast na slavnostním vyhlášení vítězů a alespoň na dálku děkuji sponzorům za hodnotné ceny. S pozdravem „Vítězství nebo smrť“
Honza www.Matej.cz
Nakonec nutná prohlídka pilota i stroje dopadla vcelku dobře. Byla to hlavně celková únava organizmu po heroickém výkonu a jen jedna zlomená trapézka u rogala.
KH.
Trojboj 2010 zde
Trojboj 2009 zde
Trojboj 2008 zde
-- vloženo
25. 5. 2007
« Výhodné repase starších Kluzáků |
-- zpět na aktuality --
| Nová verze CZ15,4 »
Vložit komentář
