s rogalem v dešti
Čas od času jsme přinuceni s bezmotorovým rogalem letět v dešti. Pokud jen prolétneme zvýšenou rychlostí okraj přeháňky a pokračujeme dál, nebývá to velký problém. Horší situace ale nastane, když jsme o tom nikdy neslyšeli, nebo nepřemýšleli a jsme náhle postaveni před přistávací manévr za deště. Proto se s Vámi chci podělit o svou zkušenost z 23.3.2004, kdy jsem “měl možnost” létat ve sněžení a dešti 1 hodinu 10 minut.
“Matrixoveho” Reliefa jsem dovezl na Velký Javorník za dobrých podmínek s úmyslem pózovat ve vzduchu pro fotografa.Když jsem ho ale postavil a donesl na start, vítr začal být nárazový a já si uvědomil, že z focení možná nic nebude. První kapka do obličeje mi to potvrdila. Bylo jasné, že za 10 minut možná budu muset balit v dešti na startu. Vím, že tohle křídlo ve vzduchu lecos snese a tak jsem bez váhání odstartoval. Moje předtucha byla správná. Po startu jsem začal rychle stoupat a nebyl jsem schopen vlivem silného stoupání, větru a turbulence proletět nízko nad startem. Navíc během 5 minut začal padat sníh s deštěm.
Stoupání bylo všude a já v něm nacházel jen úzké turbulentní skuliny, kterými jsem se vděčně řítil k zemi. Pokusil jsem se klesnout aspoň 50 m pod start a ke kopci přilétnout s “fotogenickou výškou”, ale nedařilose mi to. Po celou dobu jsem sledoval, jak se kluzák v dešti chová. Při rychlosti 55 - 60 km/h, tu jsem měl skoro pořád na rychloměru, bylo vše v pořádku. Lehce jsem se zmítal v turbulenci, ale řízení bylo relativně příjemné. V zatáčkách ale nejsem zvyklý touto rychlostí létat a ze začátku jsem podvědomě zpomaloval. Při 45 km/h kluzák ztratil podélnou stabilitu jako při ztrátě rychlosti a sám se dosti nepříjemně narychlil pádem do strany, provázeným opačnou silou v hrazdě. Několikrát jsem si to vyzkoušel vpravo i vlevo a pak jsem již neklesal pod 50 km/h a vše bylo O.K.
Další nálet na kopec opět skončil 100 m nad ním a z focení nebylo nic. Pořád jsem doufal, že přeháňka ustane a brácha fotograf taky trpělivě čekal v dešti na kopci ověšen “nářadím”. Trávil jsem tedy čas dalšími pokusy o klesání daleko před kopcem s následným průletem opět 100 m nad. Tentokrát jsem klesal pohodlněji, ne v turbulentních dírách, ale v klidném slabém stoupání kroužením s vysunutou brzdou.
Při tom jsem zjistil, že křídlo bržděné na dlouhém rameni lze najednou i za deště zpomalit pod 40 km/h. Nepříjemné chování rogala za deště na nízkých rychlostech není tedy jednoduše způsobeno tragickým zvýšením pádové rychlosti (dále pádovky), ale hlavně ztrátou stability při změněném obtékání mokrého rogala. S brzdou se jakoby pádovka posunula blíže k obvyklé třicítce, což bylo velmi zajímavé a byl jsem tím příjemně překvapen. Postupně se mezi tím sněžení změnilo v prostý déšť a já si přestal dělat naděje na skvělé snímky do katalogu. Poslal jsem bráchu “hurónským řevem” z velké výšky dolů na louku a ještě chvíli vyčkával ve vzduchu, aby bylo možné alespoň zdokumentovat přistání.
Sedal jsem za mírného deště s úplně promočeným rogalem, s vysunutou brzdou a s přebytkem rychlosti. Dosednutí bylo lehce rychlejší, snad jen větší vahou promočeného rogala, které se dotklo země až když jsem ho donesl k autu.
Závěrem bych ještě poznamenal, že velmi podobně se chovají různá rogala, celomylarová, stejně jako rogala, která mají lesklou pouze náběžku. Stává se to nejen v dešti, ale i když rogalo při nízké teplotě namrzne v blízkosti mraku.
Zásadní význam při ztrátě stability má stabilizátor a jeho využití jako brzdy mění často nebezpečné přistání v téměř komfortní manévr. Důležité je nepokoušet se s mokrým rogalem startovat. Zvýšená pádovka a horší stabilita nám to na většině startovišť vůbec neumožní.
Zkušební pilot a instruktor LAA Karel Haman