Podbrezová 2012 - Vlasta Bartas
Zdar všem příznivcům leteckého sportu. Dnes jsem zde pro vás s pozdním reportem z Poháru Podbrezové 2012, za což se musím Karlovi omluvit.
Podbrezová je obec v podhůří Nízkých Tater, nedaleko Brezna, kde se nadšencům kolem Annky Nociarové daří pravidelně uspořádat soutěž, setkání milovníků plavby vzduchem. Tento rok se konala bez podpory železáren, dlouholetého partnera soutěže, ale opět oblohu brázdily padáky, horkovzdušné balóny a hlavně rogala a já pod jedním z nich 
.
Kráľova Hoľa
23. 8. ráno jsme se v počtu 20-ti pilotů potkali v hotelu Bílá medvedica a vlažně, za nepřesvědčivé předpovědi počasí, vyrazili na jedno z největších lákadel tohoto setkání, mimo krásné organizátorky, Kráľovu hoľu. Letos mi meteorkáři docela úspěšně kazili pěkné letové dny, to jsem pozoroval od Itálie, přes Rakousko až po naši domovinu. Dnes se jim to nepovedlo.
Na startu foukal svižnější JZ vítr +8 m/s až jsem měl problém i postavit rogalo. Ve vzduchu to byla, ale úplně jiná písnička. Gašpi - organizátor, nám vypsal 59 km dlouhou první úlohu se dvěma otočnými body a cílem nedaleko obce Bacúch. Dostupy přes 2300 mnm a silné stoupáky + 3 m/s, značkované kumuly umožnily i přes silný JZ-Z vítr, doletět šesti pilotům do cíle. První den a hned všichni odměněni krásnými výhledy na celé Nízké Tatry, Liptovskou maru, Tatry, Rudohorie.
Hrdina i smolař dne byl domácí matador Fero Niezner, kterého navigace otočila u prvního otočného bodu o 2 km dříve, ale dík velkému náskoku se rozhodl zaletět si z cíle ještě jednou na Kráľovku a zpět do cíle. Jen dík tomu protnul 2hý otočný bod a kolo mu bylo uznáno. Svou smůlu jsem si v tomto kole vybral i já. Dík špatně zaznamenanému startovnímu a zároveň i třetímu otočnému bodu v jednom, minul jsem o 40 m třetí otočný bod. S obrovskou ztrátou, ačkoli v cíli, jsem skončil až na 7-mém místě. Závod o medailové umístění pro mě tím prakticky skončil.
Byl jsem opravdu hodně rozmrzelý. Sečetla se únava, vyčerpání, „nenaplněné“ nasazení a nebýt nepříjemné závady na mém automobilu , málem jsem z dějiště závodu odjel. Naštěstí se tak nestalo a můžu se podělit, jak se létalo dál.
rogala na Královce
Silný vítr vyžadoval dobrou asistenci při startu.
pohled na Tatry
Juraj Sladký na přistání
Juraj a já v cíli. Ještě nevím, že jsem neotočil a Jura že je první.
Ivan Plučinský na přistání v cíli
V pátek jsme kvůli předpovědi ještě silnějšího JZ větru jeli na pro mě známé startoviště jen z vyprávění „Podkonické pleše“. Ty mají pověst plýtkého, velmi plýtkého startoviště, kde se ukáže, jak umí pilot rogala běhat. Překvapivě na startu bylo až moc klidno, flérky líně tančily kolem tyček a ač nažhaveni, nikomu se do startu moc nechtělo. Jaro Sojka, Edo Dropko, Ivan Plučinský a já jsme se připravili na rozlehlém startovišti a vyčkávali. Naštěstí jeden z mlaďochů měl víc kuráže a skočil do toho před náma. Ne že by se po startu nějak zvedal, ale zdálo se, že tam něco má. To nám stačilo, abychom tam v připravené sestavě naskákali.
Zachycení bylo jak ho mám rád - těžké, pomalé, vzduch rozbitý, do poslední chvíle nejisté a s dobrým koncem . Rozděleni do dvou skupin Edo + Jaro, Ivan a já, jsme bojovali před očima zbylých účastníků závodu. Několikrát to vypadalo, že sednem. Do 14ti stovek to byla pěkná makačka, ale pak stoupání krásně zesílilo a končilo až ve 2100 mnm, kde se mi ještě před dosažením základny ztratilo.
Opět byly pěkné mraky. Kumulostráda byla nasazena už na úpatí zvedajících se hor, kde 1,5 km ode mě točil Edo a Juraj Sladký. Hřebeny byly bez mráčku. Váhal jsem jak to celé vyhodnotit – letět pod dobře nakreslenou, ale přeci jen už trochu rozpitou řadou společně s ostatními, nebo se nalepit na jižně orientovaný hlavní hřeben s omezenou možností přistát a využít jižní složky větru. Hodně jsem si vyčítal špatnou pozemní přípravu, abych si dokázal dobře představit celou 85 km dlouhou trať s 1 otočným bodem na Královce a cílem opět v Bacúchu. Prvně jsem vyrazil pod mraky, ale po pár kilometrech jsem kurz změnil a vrátil se docela nízko do hor. To jsem později udělal ještě jednou . V horách létám rád, terén je čitelný a i relativně méně nezkušenému pilotovi jako jsem já, se daří nalézat stoupání. Není den, kdy bych si rozhodnutí, letět delší cestou v horách vyčítal .
Byla to krása! Proletět si celý hřebenem Nízkých Tater od Plěší přes, Kozí chrbát, Chopok, Ďumbier až na Kráľovu hoľu, nádherka. Do cíle jsem doletěl jako druhý s velkou rezervou výšky, abych se zkusil ještě vrátit na hřebeny a zachytit. Obrovský bouřkový mrak, ale zastínil snad celé pohoří, už se mi na hřebenu nepodařilo zvednout a odletět si ještě nějaký kousek do poháru.
Některé piloty húlava s bouřkou zastihla ještě ve vzduchu a tak měli vystaráno o dobrodružství. Největší hrdina dne byl Honza Matějovský, který se na vlastní kůži chtěl přesvědčit o své teorii proudění vzduchu a v húlavě se 2x převrátil na záda a pak bezpečně přistál. První v cíli byl Juraj, který všem ukázal, že je zkušeným pilotem. Pro milovníky čísel: 85 km první v cíli uletěl za 2:06 s dostupy 2370 mnm a stoupáky dosahujících téměř +4 m/s opět se silným JZ později ZJZ větrem.
Edo startuje na Pleších.
startoviště Podkonické Pleše
Juraj a Edo nabírají výšku.
Edo pózuje pode mnou.
pohled na Chopok a Ďumbier od Kozího chrbátu
Kozí Hřbet
Chopok
Bouřkový mrak nad celým hřebenem
Poslední den setkání se jelo opět na startoviště na Kráľovej Hoľi. Byla sobota a dost mě překvapila návštěvnost kopce. Dokonce na chráněný kopec vyjely i dvě desítky veteránů. Opět foukalo víc než svěže a při startu jsem snad neudělal jediný krok. Edo předvedl pro všechny přítomné několik efektních průletů těsně nad startem a zmizel na trati. Nebyly vypsány žádné „gejty“ předem stanovené odlety na trať, ale každý pilot si volil čas odchodu sám. Spěchal jsem za ním a v trojici Edo, Ivan a já jsme vyrazili jako první. Oba jsem je ztratil při dotáčení jednoho z prvních stoupáků, kdy kvůli silnému snosu jsem se nechal zanést hodně mimo trať a kluci se tak dostali o stoupák dál.
Měl jsem, ale štěstí a při stíhání jsem natrefil silný stoupák, který si i s větrem poradil a asi v půli prvního ramene 75km dlouhé tratě se 2mi otočnými body v horách a cílem v rovině na letišti v Rohozné, je dohnal. U prvního otočňáku jsem byl už první a dařilo se mi držet si náskok. Zpět na Kráľovku jsem letěl po větru pod kumulostrádou a téměř netočil.
Po otočení dvojky se vítr ještě víc rozjel a mraky se posunuly dál za hřeben. Zkusil jsem část ramene k cíli letět v úpatí, ale po několika kilometrech jsem se vrátil zpět na hřeben, který byl téměř omýván západním větrem. Tím jsem trochu ztratil a své soupeře měl opět na dohled. Na úpatí v úrovni Polomky se mi podařilo dotočit základu posledního mraku na trati a opatrně jsem vyrazil k cíli. GPSko mi psalo slušnou rezervu výšky a koketoval jsem s myšlenkou zkusit to popotáhnout někam dál. Po trati, 11km do cíle už nebyl jediný mrak. Podařilo se mi natrefit oblast, která trochu držela. Byl jsem hodně překvapen sílou větru a pomalu mě to začalo žrát a já musel zrychlit, abych se prosadil.
Do cíle jsem doletěl jako správný závodník v několika desítkách metrů a z obavy ze závětří ze stromů kolem letiště přistál na krajnici vedle silnice. Po přistání jsem vyhlížel své pronásledovatele. Smysl této činnosti naplnil Fero, který to společně se mnou stihl dřív, než vítr zesílil natolik, že ostatní spláchl, aniž by dosáhli cíle. Ačkoli jsem nepřesně trefoval silná jádra, která byla víc proti větru, udržel jsem vedení až do cíle, kam jsem se dostal po 2:23. Dostupy tento den byly do 2450 mnm, stoupání + 4,5 m/s, silný JZ až ZJZ vítr.
zadání letové úlohy
Já u startu s plovoucí ploutví
pod základnou a Tatry v pozadí
Pavelkové s Reliefem
Fero krátce po startu
Předání cen a závěrečné rozloučení proběhlo v nepředstavitelné pohodě. Každý z účastníků věnoval nějakou hodnotnou věc nebo i maličkost pro radost, z kterých se poskládaly ceny pro vítěze a první desítku. Večer obohatila francouzská výprava o pěvecké vystoupení s tancem. Na velké plátno se promítaly fotky a videa s komentářem čerstvých zážitků ze závodu. Laďa Geci parádně hrál na kytaru a všichni jsme společně zpívali snad až do kuropění. V neděli šla fronta, bylo neletovo, tak do hajan nikdo nespěchal.
první tři medailisti, Juraj, Ivan a Fero
vystoupení francouzské výpravy
zábava pokračuje, Láďa s frantíkem
V celkových výsledcích jsem skončil na krásném čtvrtém místě. Vítězství je přesto moje . Naštěstí jsem pochopil, že to pro mě není medaile to podstatné. Závod z mého pohledu dopadl nejlépe jak mohl.
Medailové pozice zůstaly u domácích, tak nás příště snad zase pozvou . Tři dny krásného létání na terénu, kam jezdím jen pro tuto příležitost a z kterého mám dobrý pocit. Setkání s lidmi podobného zájmu, navíc velice přátelskými. Uvědomil jsem si, proč létám, proč mě to baví a co od létání na rogale chci.
Děkuji všem organizátorům letošního ročníku Pohár Podbrezové 2012 za skvělou práci. Děkuji za jejich nadšení a vůli toto setkání uspořádat. Děkuji!
Letu zdar!
Vlasta Bartas
Zde jsou moje lety:
http://www.xcontest.org/world/en/flights/detail:VlastaBartas/25.8.2012/10:37
http://www.xcontest.org/world/en/flights/detail:VlastaBartas/24.8.2012/11:57
http://www.xcontest.org/world/en/flights/detail:VlastaBartas/23.8.2012/13:25
Autoři fotografií jsou mimo Vlasty Bartase také Petr Gašparovič a Juraj Sladký. Tímto za ně děkujeme.
Velké množství dalších obrázků z této akce můžete vidět zde.
Celkové výsledky jsou zde:
http://www.hanggliding.cz/wp-content/uploads/2012/09/_pegas-comp_result_20120825-1936.html
Výsledky jednotlivých kol jsou zde:
-- vloženo 15. 9. 2012« Úspěch Českého týmu na Mistrovství Evropy v Turecku | -- zpět na aktuality -- | Presnosť pristátia Straník 2012 - Vlasta Bartas »
15. 9. 2012 v 20.30
Pekne si to napísal Vlastíku. Dúfam, že sa zase čoskoro stretneme na nejakom kopci.