Poprvé na výletě z Přerova - Ondra Pělucha
V sobotu večer přemýšlíme, jestli vyrazíme za lítáním do Beskyd, nebo do Přerova. Nakonec dáváme přednost letišti.
Původní sraz na 12:30 přesouváme na 14:00, protože počasí se tváří tak všelijak. První start bere Robert, hned se zachytává a dává přeletík k Chropyni, kde to kamáradsky nepouští po větru, ale snaží se vrátit, aby nás měl kdo vlekat. Mezitím ukecám Vlasťu, ať mě zkusí cuknout, že nejsem o nic horší než padák. Vlasťa mě příliš šetří, tak se vypínám pouze ve 330 m a se svým obvyklým štěstím trefuji klesák, který mě neopuští přes celé letiště.
Potom frčím se svou Sašenkou, kterou jsem dnes vyfasoval na hlídání, pro Roberta. Po příjezdu se plocha zastiňuje a tak vyčkáváme, než se to znovu otevře. Nejprve startuje David a já se chystám na druhé kolo. Vypínám se v 500m a mířím doleva pod kumulostrádu, kde se to snažím lovit. Ale nic moc. Nakonec, když už si říkám, že je to nějaký zakletý, nalítávám dvoumetr, se kterým překvapivě mířím na okraj mraků, ale hlavně že stoupám! Po chvilce hledím a kolem mě začínájí prolétávat chmurky mlhy. Po další chvilce mi dochází, že to asi bude ta základna o které jsem slyšel pouze v pohádkách a při dalším pokračování bych mohl skončit v mraku. Ukončuji kroužení, namířím si to proti větru mimo mrak a vracím se zpátky ke startu. Pak mi dochází, že by to asi chtělo někam letět, protože výš než 1200m nad zem se dnes asi nedostanu a přistávat by bylo škoda. Chvilku pod sebou pozoruji bojujícího Vlasťu, otáčím to po větru a vyrážím. Po chvilce si přitáčím ztracených 200m a mířím skoro beze ztráty výšky mezi Chropyň a Kojetín. Zde si opět mírně přitáčím, ale základna je neúprosná a tak musím pokračovat dál. Ve směru letu je rozsáhlá zastíněná oblast a sluníčko svítí buď na Kroměříž, a nebo až někde za Vrchoslavicemi, ani na jednu stranu si úplně netroufám. Chvilku přemítám kudy dál. Říkam si, že když mě to tady natáhlo skoro do základny, tak to snad bude pokračovat i dál a vyrážím směrem k domovu pod tmavé mraky. Ovšem můj předpoklad nevychází a rozsáhlá zastíněná oblast podle pouček nic nedává a já se bořím. Vidím, že domů mi to nevyjde ani náhodou, ale snad bych se mohl dotáhnout alespoň k Šelešovícím, kde startujeme a znám tam terén. Za chvilku už hezky sedím na poli u kapličky a opájím se tím báječným pocitem, že jsem konečně nesedal tam, kde jsem startoval. Nakonec to hodilo skoro 25km, domů mi chybělo 5km, tak mám motivaci na příšte;-)
Robertovi díky za vlek, Vlastovi za dosavadní servisování odvijáku, dovoz auta a dcerky na místo přistání a Karlovi za to, že před 17lety vyrobil Quasara, na kterém jsem to dnes mohl absolvovat. A taky svému tátovi, ze to, že mě odmalička, nenápadně, vedl mimo jiné i k lítání. Byť jsem na ten svůj první přelet počkal, tak teď jsem si to užil o to více a mám letošní sezónu splněno 
.
-- vloženo 15. 6. 2014
« Zálet nového rogala. | -- zpět na aktuality -- | Rogalo Relief 215C v aerovleku - Michał Olszewski »
16. 6. 2014 v 8.26
Ondro krásné…. Blahopřeji.